"Tlačí pěstmi na ty sloupy a stále tvrdí, že vidí duchy.."
(Ve filmu - "buší pěstmi do tyče..")
- - -
Pokud jste někdy četli cokoliv od světového mistra hororů Stephena Kinga, pak jistě tušíte, že jeho díla rozhodně nejsou takzvaným "přímým tahem na branku" a místo přímočarého děje si rád pohrává s jednotlivými postavami, každé dává vlastní malé universum v jeho románovém dílku a toto univesum dokáže velice dobře a barvitě popsat. To je vynikající vlastnost spisovatelského génia pro dobro čtenářů. Ovšem pro filmaře je to absolutní noční můra, dokonce snad větší, než kdyby měli zfilmovat Pána prstenu od Tolkiena.
Kingovy romány prosluly ve filmové branži jako hodně obtížně zfilmovatelné, nebo dokonce i jako nezfilmovatelné. Některé se povedly, jiné už méně. A speciálně Kingův bestseller "IT" (TO) byl filmově realizován několikrát. Jednou jako film, jindy zase jako seriál. Tvůrcům se jakž takž povedlo (hlavně v seriálové podobě) alespoň načrtnout cosi z tohoto mysteriózně hororového univerza daného románu.
Takže když se začala realizovat další filmová adaptace tohoto veledíla, všichni byli zvědaví, jakpak to asi dopadne a jak moc se vůbec dá přiblížit knižní předloze dějově i obsahově v limitovaném čase.
Román "TO" psal King někdy mezi rokem 1981-85. Kniha má přes tisíc stran textu a rozhodně není ani zdaleka zainteresovaná na příběh "party Smolařů". Je tam spousta a spousta odboček k různým postavičkám v Derry ve státě Maine a tyto postavičky dost podrobně popsány i se svým vlastním příběhem, který méně, či více navazuje na příběh hlavní - a to o tom, jak se parta školáků pokusila dát po šňupáku jednomu nevycválanému vrahounskému klauníkovi (jo, přesně tomu, co vypadá jak ti klauni v různých amerických "pranksech", kde drtí atrapy hlav lidí kladivy a pak se rozeběhnou za vyděšenými nachytanými lidmi)
Když tedy tvůrci měli natočit tohle veledílo, stáli před velice obtížným úkolem - jak natočit alespoň souvisle část románu a jak to natočit zajímavě, přehledně a hlavně lépe, než jejich předchůdci. No a co myslíte, jak to asi dopadlo?
Stručně a spoilerovitě z děje:
Když Bill Denbrough svému bráškovi Georgiemu stavěl papírovou lodičku, aby mu udělal radost, určitě netušil, že to bude pro Georgieho radost poslední.. A jeho bráška to taky netušil, když pak vyběhl do letního deště ve své žluté pláštěnce a lodičku sledoval, jak se plaví proudem vody podél chodníku.
Jenže lodičku malý George neuhlídal a ta zmizela v kanálu. A když George celý zoufalý přemítal, jak zachránit tu blbou papírovou loď, v kanálu se objevil super úžasný a báječný klaun Pennywise, aby Georgiemu tu lodičku vrátil. A aby mu taky vysvětlil, že "dole je celý cirkus, že tam mají i balónky, popcorn a že.."
Jo.. Jasně že to pro Georgieho dopadlo hodně blbě. To klauní hovado mu nejprve urvalo ruku a pak si ho vtáhlo do kanálu rukou dlouhou, jak od Saxany..
Pro Billa se tím změnilo celé jeho dětství. Naštěstí nebyl sám. Se svou partou "Smolařů" se postupně vydává po stopách jakéhosi podivného klauna "Pennywise", kterého v Derry rozhodně neviděli poprvé. Zdá se, že tam byl vždycky. A hlavně byl vidět nejvíce v různých pravidelných intervalech po 27-mi letech.
Bill Denbrough, Ben Hanscom, Richie Tozzier, Stanley Uris, Mike Hanlon, Eddie Kaspbrak a Bewerly Marshová jsou dětmi a mají možnost vidět víc, než dospělí. A co postupně vidí, je děsí. Zjišťují, že v Derry COSI žije oddedávna a že to COSI v určitých intervalech masakruje obyvatele městečka, aby pak na mnoho let dalo pokoj. A vždy se nejvíce ztrácely děti, stejně jako se ztratil Billyho bratr.
Postupně zjistí, že vše směřuje k jednomu prastarému domu, pod kterým je centrum staré kanalizace města a že TO ZLO určitě musí pocházet odsud a vydávají se TO, které má podobu klauna - zničit. A celým tímto příběhem je provázejí různé nepříjemné nástrahy, lekačky, které ovšem dospěláci vidět nemohou.
Co myslíte? Dostanou klauna? Nebo ten klaun dostane partu Smolařů?
A aby toho nebylo málo, tak se navíc musejí vypořádávat se šikanou starší kluků v čele s Henry Bowersem.
Závěr a hodnocení:
Tvůrcům se podařilo z románového universa zobrazit v drtivé většině podstatné záležitosti tak, aby byly srozumitelné dějově. Což se v případě Kinga málokomu podařilo. Parta Smolařů je naprosto úžasná a velmi uvěřitelná. Hororová zápletka je odlehčena spoustou ryze klučičích keců o různých blbinách, které jsme jako "týnejžři" sami považovali za to nejdůležitější na světě. A taky samozřejmě občas nenápadně pokukují po rozvíjejících se vnadách Bew Marshové, která si je toho dobře vědoma, ale dělá, že nic a tajně si to užívá ;o)
Román TO jsem četl několikrát. Takže moc dobře jsem věděl, kam a jak by se měl děj sunout. Občas tvůrci popustili uzdu hororové fantazii drsněji, než sám pan King. Stana Urise opravdu nepronásledovala žádná "zubatka" - tedy jakási žena z obrazu s křivou papulou plnou několika řad ostrých pilovitých zubů a Mike Hanlon nepřišel o rodiče při požáru a už vůbec nemusel zabíjet ovce jateční pistolí. A taky Butch Bowers (otec Henryho Bowerse) nebyl v originále policista, ale bývalý voják z Vietnamu a ožrala. Patrick Hockstetter rozhodně nebyl vytáhlý hubený čahoun jak z punkové kapely, ale pomalý poloidiotský tlouštík s duševní poruchou.
Zkrátka bylo tam hodně "vylepšeného děje" na úkor předlohy. Ovšem já to tvůrcům nemám za zlé. Naopak to sem tam zdařile překvapilo. A také si velice dali pozor na to, že natáčí s dětskými herci a zatímco v románu je vztah Bew a jejího otce popsán dost tvrdě a bez příkras, jako zneužívání, tak ve filmu to bylo jen v náznacích. Pasáže s "klaunem" - tedy ústředním filmovým zloduchem - byly opravdu slušně hororovité.
Ať už jste román četli, nebo ne - vřele doporučuji ke shlédnutí a těším se na další část.
- - -
V románu se proplétá děj dvou časově odlišných linií na střídačku po kapitolách - tedy Smolaři v dětství a Smolaři po 27-mi letech, kdy se vrátili, aby opět čelili "klaunovi", zatímco ve filmu je zpracována jen část ze života Smolařů v děství.
Ani se nedivím, protože tvůrci potřebovali do krátkého časového úseku dostat alespoň tu část z dětsví a i tak tam nedostali spoustu děje.
Ve filmu několikrát uslyšíte, jak si Bill šeptá nějakou větu - "Buší pěstmi do tyče.." - a není vysvětleno proč. V románu je to trochu jinak - Bill si větu - "Tlačí pěstmi na ty sloupy a stále tvrdí, že vidí duchy.." - opakoval proto, aby se odnaučil koktání. Tato "říkanka" tedy byla jakýmsi logopedickým cvičením. A tato věta se pak v románu objevuje několikrát i jako hlavní Billova mantra proti "klaunovi".
Kdo je vlastně Pennywise, tedy "tančící klaun"? V podstatě jde o prastarou entitu z vesmíru, která díky asteroidu dopadla do míst Derry už v pravěku, zabydlela se v podzemí a v intervalu 27 let se vždy krmila psychickou i fyzickou energií pozemských živočichů. Podobu klauna se na sebe naučila brát v době prvních kolonistů, kteří na toto místo přišli a Derry založili. Zjistila totiž, že klauny mají děti přece rády a nebojí se jich. Usnadňovalo jí to lov..
Když jsem román četl, několikrát mě napadlo, že autor fakt musel na něčem ulítávat, protože některé části děje byly dost překvapivé a hůře stravitelné. Stephen King později v autobiografii přiznal, že tou dobou byl závislý na alkoholu a šňupání koksu a že si v podstatě nepamatuje, že psal například román Cujo.. S alkoholem začal Stephen na vysoké škole. Pomáhal mu překonat různá období stresu.
- - -
(autor recenze: Radomír Hanzelka)
Na veškerý textový materiál se vztahují autorská práva. Zveřejňování pouze se souhlasem autora. Děkujeme za pochopení.
