"Všechny hříchy nás jednou doženou.. Ale jestli se budeme pídit po něčem, co tady nemáme v téhle 3D Matrixové srandě vědět, tak nás doženou ještě dnes.."
- - -
Flatliners (1990) s Kevinem Baconem, Kieferem Sutherlandem a Julií Robertsovou - byl kdysi takový můj přelom. Tehdy jsem si začal opravdu uvědomovat, že ty Moodyho řeči o jakémsi podivně bílém světle a o tom, že po smrti je něco dalšího - zřejmě mohou být cosi víc, než jen mistrovským tahem na knižním trhu k vylákání peněz z kapes čtenářů.
Joel Schumacher tehdy zabrousil do nadčasového světa na pomezí Astrálních rovin, prolínajících se realit a sesbíraných vyprávění různých pacientů poté, co byli resuscitováni do pár minut po prokazatelné smrti těla. I on chtěl trochu opepřit svůj počin a samozřejmě věděl, že bez alespoň částečného hororového nádechu moc lidí na tohle téma nepřiláká. A tak vznikli tehdejší Flatliners, nebo-li po našem - "hráči se smrtí".
Uplynulo 27 let a byl tu nápad "zremejkovat" tenhle film. Přiznám se, že ač nejsem fanda "remejků", tak jsem se na tohle i těšil. Věci mezi nebem a zemí a všechno, co se týká záhadna a paranormálna - mě baví hodně let. A tak jsem si zkusil novou verzi zkouknout a trochu porovnat s originálem.
Dějové záblesky z mozkového kortexu:
Měl někdy někdo z vás ségru, tak 10-12 starou? A taky jste ji vozili autem a při jedné jízdě místo řízení vozidla čuměli po očku na debilní V-čko-foun a díky tomu jste to napálili do mostu a to auto i se ségrou utopili? Doufám, že opravdu nikdo z vás..
Tak začínají Flatliners 2017…
Jasně, že taková strašná věc každého poznamená. A tu mladou dámu, která takhle přišla o sestru, to snad přimělo i k tomu, že šla studovat medicínu, aby alespoň trochu napravila svou vinu.
Ocitáme se v lékařském prostředí mezi studujícími mediky zapojenými do zachraňování životů. A ve chvíli, kdy se naše mladá začínající medička snaží cosi vysvětlit jedné ženě, která se právě probírá z komatu, tak ta žena se jí zeptá - "Ztratila jste někdy někoho, drahoušku?"
A v té chvíli se spustí lavina událostí, protože tu mladou medičku napadne samozřejmě to, co už napadlo ty experty v originále - nechat se pod dozorem "vykopnout z těla" a po 1-3 minutách opět vrátit zpět a to všechno v rámci jakéhosi výzkumu toho, co se může, nebo nemusí dít po smrti těla.
Na to, že ta skupinka vyjukaných mladých doktorských nedochůdčat teprve studuje a vlastně by ještě některé věci ani neměla dělat - na to zapomeňte. Jak k něčemu takzvaně čuchnou a chytne je to, tak do toho dávají všechno. A tahle naše skupinka má navíc ve svém středu i jednoho staršího kamaráda, který je přece jen zručný lékař, takže co takzvaně poserou, to naštěstí napraví, protože i přes všechnu jejich snahu by při takovém experimentování někteří nepřežili.
A tak jeden po druhém se začnou střídat v řízeném "NDE" experimentování - tedy nechávají se pod dohledem na chvilku zabít a pak vrátit zpět.
Zážitky mají ze začátku opravdu super - vidí jasná krásná světla, vidí neskutečné věci. Mohou se ocitnout na kterémkoliv místě a v jakémkoliv čase kdekoliv si zamanou. Ti, co si tímto ze skupiny projdou, mají najednou něco, jako rozšířené vnímání vědomí - najednou excelují na praxi, mají větší výdrž ve sportu i v šukání, strašně si užívají veškerých hmatatelných i viditelných projevů světa vezdejšího a je to na nich tak moc poznat, že ostatní členové tohoto tajného spolku uctívačů "toho, co je za oponou a o čem jsme se báli mluvit a ptát se na to" - chtějí tuhle "legrácku" stůj co stůj podstoupit, aby i oni měli tu výhodu všechno najednou vnímat a chápat jinak.
Jenže každá mince má dvě strany. A tou druhou stranou zážitků a lepšího vnímání reality je i to, že ti, co si prošli tímto zážitkem - začnou vídat i jiné věci.. A ty už tak příjemné nejsou..
A tak naše začínající medička bůhvíproč začne občas vídat svou mrtvou sestru, která autonehodu nepřežila a podobně se začne dít i ostatním členům skupiny, kteří prošli klinickou smrtí. A co je nejhorší - nejsou to vidiny jako z filmu "Čistá duše", ale jsou to vidiny, které si na nás dokážou i pěkně zostra sáhnout, když chtějí..
- - -
Vina a trest nás provázejí celým životem od kolébky do hrobu. Učíme se s tím nějak sžít a žít. Někteří z nás věříme v Boha, někteří v jinou personu, někteří jsme přijali za svůj takzvaný "karmický systém" příčin a následků. Mnozí z nás tušíme, že čistě materialistické pojetí světa už dávno nezapadá do teorie vnímání reality. Doba se zrychluje a mnohé objevy a vědecké teorie samotné připouštějí, že přece jen po transformaci zvané "smrt" může být další level. V hmotném světě jsme omezeni pouhými pěti smysli vnímání a ty jsou navíc omezeny určitým rozsahem možností vnímání. Vidíme jen pár barev z toho obrovského nekonečného spektra a to samé se děje i s ostatními smysly.
A tušíme, že všechno je pouze a jen energie…
Závěr a hodnocení:
Pojetí většiny filmu odpovídá záměru a jede opravdu v lajně původních Flatliners. Kiefer si střihl roli starého šéfa vyjukaných mediků, který "jakože o ničem samozřejmě neví", zatímco bažantíci experimentujou až k zbláznění. Tahle část filmu je vcelku fajn a když přihlédneme k tomu, že jsou do rolí mladých mediků obsazeni prakticky neznámí herci - je to i přesto opravdu dobře udělané.
Problém nastává ve chvíli, kdy se snažili tvůrci zobrazit tu temnou část experimentů, kdy se každému začnou v podstatě do života zhmotňovat všechny jeho "hříchy" a trestat svého "původce" - tedy jednotlivé členy skupiny. Tady už je vidět, že tvůrci popustili uzdu fantazii moc, navíc se svezli na vlně hororových lekaček alá Walking Dead a tím dost snížili hodnocení svého počinu. Přece jen měli zůstat věrní víc tomu reálnějšímu zobrazování NDE zážitků. Možná by měli méně diváků, ale zase by to ty diváky o to víc filosoficky oslovilo. (Ne, vážně po NDE zážitku nepřijde váš mrtvý člen rodiny a nebude vás realisticky táhnout za nohu přes celý byt, jako v nějakém Poltergeistovi od Spielberga..!)
- - -
NDE jsou zdokumentovaná a mají svá pravidla. Opravdu je něco víc po naší smrti. A opravdu se dostáváme na místa, kde můžeme spatřit neuvěřitelné vize a opravdu to nemá moc společného s chemií v našem mozku. A ne, neexistují žádné "oživlé vize hříchů, co nás pak masakrují". Navíc - není možné trpět za své neúmyslné chyby a nehody, jak se nám snažili tvůrci remejku předestřít. Následky svých činů můžeme v těchto zážitcích prožívat spíše jako ta druhá strana, tedy jakoby z jeho pohledu, ale ne takhle, jak se snažili tvůrci ztvárnit.
A taky je dobré vědět, že původní Flatliners se vlastně NDE a následnému prožití následků z příčin, které my nazýváme "hříchem", či "zkušeností" - přiblížili mnohem lépe a uvědoměleji, než dnešní "Hráči se smrtí". A to je moc velká škoda..
- - -
Lidem, co si prošli tímhle zážitkem (pokud tedy nebyl kombinovaný se spánkovou paralýzou, která pak má za následek i vize "pekla" a dalších nepříjemností) - se změnil celý jejich další život. Oni nevěří. Oni už vědí, že je něco víc a že tenhle život je jen jedna z cest na dlouhé trase a smrt je jenom chvilková zastávka někde v motelu, abychom se pak vydali na další cestu. Myslím, že tihle lidé Flatliners už nepotřebují vidět. To je pro nás, kteří věříme a chceme pochopit. Ovšem pro tohle pochopení je originál přece jen lepší, než remake. A pokud chcete jen další zvláštní neotřelou podívanou - pak je remejk Flatliners to pravé pro vás a skvěle se bavte ;o)
- - -
(autor recenze: Radomír Hanzelka)
Na veškerý textový materiál se vztahují autorská práva. Zveřejňování pouze se souhlasem autora. Děkujeme za pochopení.
