„Dej týnejžrovi deníček a je z něj Superman. Dej mu k tomu ještě tužku a je z něj bůh Kira..“ I tak by se dal popsat tenhle velice zajímavý tvůrčí počin, který je křížencem Japonského Manga příběhu o jednom jistém nejmenovaném (pššššt..) zápisníku a dalším volným pokračováním „Ne(z)vratného osudu“.
Stručně z děje:
Light Turner to nemá lehké. Venku zrovna začíná pořádná bouřka, k nohám mu odkudsi spadne zápisník s jistým poetickým názvem „Death Note“, který rychle hodí do školní brašny a zdrhá se někam schovat. Light kamarádů moc nemá, zato má dobré srdce a už po pár minutách děje se nachomýtne k šikaně spolužáka, kterého se zastane. Tím si samozřejmě vyslouží pořádný výprask, protože jak je dnes zvykem, tady se na žádné - „pravdy a lásky vždy zvítězí“ - opět nehraje.
Milý Světlíček se sice zastane šikanovaného, zastane se i jedné fajn holčiny, ale ti mu to samozřejmě nijak neoplatí a protože nikde poblíž není Falco, ani to není Nekonečný příběh, ale bohužel surově surrealistický příběh - dostává takovou pecku přes hubu, že má na pár hodin vystaráno a skončí s chladítkem na svém báječně vytuněném monoklu hrajícími všemi barvami. Prostě zatím ryzí reálná klasika. Co tě nepálí, nehas, do ničeho se neser, a tak dále. Jenže Lajtík hasil, co neměl a tak dostává dva týdny po škole. Naštěstí to má jistá pracovnice na háku, aby tam tvrdla s tímhle empatickým cvokem a Light zůstává ve třídě po škole sám. No a vtom jej napadne, co že si to vlastně dal do brašničky za deníček..?
Deník je popsán pravidly. Lajtík překvapeně čte například to, že prej každý, jehož jméno napíše dotyčný momentální držitel deníku na stránku a vybaví si jeho tvář - tak ten zapsaný chudák hezky pochcípá nějakou super smrtí.. No jo, z pohádek jsme vyrostli, že jo? Lajtík se tím skoro i skvěle baví.. když vtom..
.. zhasnou všude světla.. rozletí se dóza se skleněnkami a ty se mu kutálejí k nohám.. v tom šeru uvidí nějakou prapodivnou postavu, co vypadá strašlivě tajemně temně.. a považte.. tak postava na něj z té tmy udělá KUK svýma zářivýma rudýma očkama, které v té temnotě svítí, jak koncová světla kdejaké vytuněné rachotiny.
Zkrátka - Light se stal držitelem jistého deníku a jako super bonus získal možnost vidět i jistého démona. Jasně, že démona může vidět pouze držitel deníku. V našem případě Light. Taky to první setkání bylo dost crazy_komediální. Lajtík se liskal po papulce v domění, že chrní a že je to jen sen, zatímco démonek, co vypadal jako když humanoida pokřížíte s Ježkem Jožkou, Crittersem a dikobrazem - zatím hezky papal jablíčko a vyloženě se tím bavil.
Ovšem za chvíli pochopil i Lajtík, že opravdu stačí napsat jméno nějakého zmetka, vymyslet mu k tomu smrt a ono se to fakt splní.. A tímto začíná opravdový příběh o tom, jak se z týnejžra stal bůh Kira. Tedy - on nikoho nezabije samozřejmě - to se tak nějak stane vždycky samo, protože „zabít vás může klidně i blbá učebnice matiky, jestli to nevíte, vážení!“
Závěr a hodnocení:
Fajnový thriller horůrek, který kombinuje prvky Japonského Manga komiksového příběhu a prvky Nezvratného osudu. Děj plyne svižně, moc oddechových chvil tady nenajdete. Krásný pohled do duše obyčejného polodospěláka, který je napřed nadšený z toho, že může svět zbavit zla, ale postupně zjišťuje, že tahle „pravidla moštárny jménem svět“ se nedají donekonečna obcházet. Příběh má i romantickou linku, takové to týnejžrovské telecí lávstory („Smím ti dát pusu?“ „Na to se přece nemáš ptát..!“ - no jo, nebyli jsme kdysi dávno jiní, že? Taky nám bylo náct..) a celé to graduje docela zajímavě překombinovaným finále.
Věřili byste, že hlavního poradce pro případ „záhadných vražd“ bude hrát další týnejžr, navíc taková chcíplinka v kapuci s šátkem přes papulu, jak nějaký „anarcista“? No vidíte a je to tak.. Ovšem zřejmě to odpovídá komixu (nečetl jsem jej, neznám, tedy nevím..)
Trošku sem tam vypadává dějová logika, která je pak rychle vysvětlována v závěru filmu tak, aby to vypadalo, že je to celé takové „tajemně Losťácké“.
A vůbec - kdybyste čistě náhodou našli jistý notýsek a hned na to na vás juknul zpoza rohu jistý dikobrazo-critterovský démonek, co je vysmátý jak lečo, hned mu dejte jablíčko. Uvidíte, jak hezky to jablíčko spapá. Za vteřinu vám předá ohryzek.
A když už si budete chtít hrát v tom zápisníku na romanopisce, určitě taky přemýšlejte a domýšlejte, protože jestli tenhle film zkouknete, v závěru vám hned dojde, že nestačí jenom psát jména. To přece umí každý osel, no ne? „o)
- - -
(autor recenze: Radomír Hanzelka)
Na veškerý textový materiál se vztahují autorská práva. Zveřejňování pouze se souhlasem autora. Děkujeme za pochopení.
